Souboj kelímků na horké nápoje aneb Kdo může mít při pití kávy nejčistší svědomí

Ruku na srdce, kdo z nás alespoň občas nesáhne po horkém nápoji „to go“? V uspěchaném rytmu moderního života se staly jednorázové kelímky téměř neviditelnou samozřejmostí. Jenže, jak už tušíme, za touto zdánlivou pohodlností se skrývají i nejrůznější environmentální otazníky. Různé materiály, z nichž se tyto nádoby, které po jednom použití skončí v koši, vyrábějí, mají totiž odlišný dopad na naši planetu. A právě zde vstupuje na scénu důležitá otázka: existuje mezi nimi „lepší“ volba, která by v porovnání s ostatními měla menší dopad na klima?

Souboj kelímků na horké nápoje aneb Kdo může mít při pití kávy nejčistší svědomí

Právě na tuto palčivou otázku se zaměřila podrobná LCA studie (Life Cycle Assessment), která srovnala uhlíkové stopy tří nejběžnějších typů kelímků na horké nápoje dostupných na českém trhu. Tato analýza, provedená autorizovanou obalovou společností EKO-KOM, a.s., ve spolupráci s odborníky na LCA, nahlédla pod pokličku celého životního cyklu kelímku – od těžby surovin přes výrobu a distribuci až po jeho konečnou likvidaci. Výsledky této „kelímkové detektivky“ odhalují překvapivé souvislosti a ukazují, jak zdánlivě nenápadné rozhodnutí může mít významný vliv na životní prostředí. Kdo tedy v tomto ekologickém souboji obstál, a kdo naopak propadl?

Uhlíková stopa pod lupou

Než se pustíme do samotného hodnocení jednotlivých typů kelímků, je důležité ujasnit si, co vlastně ona uhlíková stopa znamená. Jedná se o komplexní metriku, která kvantifikuje celkové množství skleníkových plynů, především oxidu uhličitého (CO?), vyprodukovaných během celého životního cyklu daného produktu. To zahrnuje veškeré emise od získání surovin přes samotnou výrobu, transport, používání (pokud je relevantní) až po konečné zpracování či likvidaci.

Souboj kelímků na horké nápoje aneb Kdo může mít při pití kávy nejčistší svědomí

Souboj titánů: Jednorázoví hráči proti šampionovi opakovaného použití

Studie EKO-KOM, a.s., se zaměřila na tři typy kelímků běžně vyráběných v České republice:

  • PP-S kelímky: Jednorázové plastové kelímky vyrobené z polypropylenu. Tyto kelímky obvykle končí ihned po použití ve žlutých kontejnerech na plasty.
  • PAP+PE kelímky: Papírové kelímky s vnitřní plastovou vrstvou (polyethylen), které by měly být po oddělení složek recyklovatelné a můžou být vhozeny do kontejneru na papír.
  • PP-RE kelímky: Plastové kelímky z polypropylenu určené pro opakované použití.

Každý z těchto typů kelímků byl podroben důkladné analýze z hlediska jeho celkového dopadu na životní prostředí v průběhu jeho životního cyklu. Jak si tedy v tomto ekologickém ringu vedly jednotlivé varianty?

Souboj kelímků na horké nápoje aneb Kdo může mít při pití kávy nejčistší svědomí

Papírová iluze: Ekologický problém jménem PAP+PE

Výsledky studie odhalily poměrně překvapivé zjištění: papírové kelímky s plastovou vrstvou (PAP+PE) vykázaly poměrně vysokou uhlíkovou stopu. Hlavním problémem je zde kombinace dvou různých materiálů, která ztěžuje jejich následnou recyklaci. V mnoha případech tak bohužel končí na skládkách, kde se jejich potenciál k opětovnému využití ztrácí. Komplexnost oddělení papíru od plastové vrstvy v běžných recyklačních procesech se ukázala jako možná překážka, což z těchto kelímků činí nejslabší článek mezi zkoumanými variantami.

Plast s potenciálem: Jednorázové PP-S jako menší zlo

Jednorázové plastové kelímky z polypropylenu (PP-S) se ve srovnání s papírovými ukázaly jako o něco méně zatěžující životní prostředí ve fázi výroby. Nicméně, jejich masová produkce z fosilních zdrojů stále přispívá k celkové uhlíkové stopě. Klíčovou výhodou těchto kelímků je však jejich potenciál k recyklaci, pokud jsou správně vytříděny. Efektivní recyklace plastových kelímků může jejich environmentální dopad výrazně snížit a vrátit cenný materiál zpět do oběhu.

Souboj kelímků na horké nápoje aneb Kdo může mít při pití kávy nejčistší svědomí

Král udržitelnosti: Opakovaně použitelný kelímek jako jasný vítěz

Opakovaně použitelné kelímky z polypropylenu (PP-RE) se v této studii ukázaly jako nejlepší varianta z hlediska zanechané uhlíkové stopy. Zásadním faktorem, který ovlivňuje jejich ekologickou efektivitu, je však způsob jejich mytí. Studie jasně prokázala, že ruční mytí s nižší spotřebou vody a energie je výrazně šetrnější k životnímu prostředí. Za předpokladu alespoň devíti cyklů opakovaného použití se takový kelímek stává jednoznačně nejpříznivější volbou. Naopak, mytí v myčce na dlouhé programy může jejich uhlíkový dopad zvýšit, a aby se opakovaně použitelný kelímek stal ekologicky výhodnějším, je v takovém případě nutné jej použít alespoň 12krát.

Tento fakt jasně ilustruje důležitost fáze užití v životním cyklu produktu. I když opakovaně použitelné kelímky mohou mít vyšší uhlíkovou stopu ve fázi výroby než jednorázové varianty, jejich opakované používání tuto počáteční nevýhodu postupně eliminuje a v dlouhodobém horizontu se stávají ekologicky nejefektivnějším řešením.

Jaká je tedy uhlíkově nejlepší cesta k horké kávě?

Závěry studie jsou jednoznačné: pokud máme možnost volby, opakovaně použitelný kelímek je z hlediska minimalizace uhlíkové stopy tou nejlepší cestou. Pokud se však ocitneme v situaci, kdy musíme sáhnout po jednorázové variantě, plastový kelímek z polypropylenu (PP-S) představuje menší environmentální zátěž než papírový kelímek s plastovou vrstvou (PAP+PE), který má navíc často komplikovanou recyklaci.

Nejlepším řešením je však aktivní přístup každého z nás. Investice do vlastního kvalitního opakovaně použitelného kelímku s víčkem, který budeme nosit s sebou, je jednoduchým a účinným způsobem, jak se elegantně vyhnout produkci zbytečného jednorázového odpadu a zároveň snížit svou uhlíkovou stopu.

Zdroj foto: Pixabay.com, EKO-KOM, a.s.

Související příspěvky